Napsali o nás

ABIGAIL MUSIC 2023

Sbor hudby oceněn v kategorii Album I.

Oceněné album v této kategorii Album I., znamená že to jsou alba zpívaná v českém nebo slovenském jazyce. Tais Awards volně přešlo k názvu ABIGAIL REBOOT MUSIC AWARDS, zkraceně ABIGAIL MUSIC.

Tvoje a Vaše album naprosto vyčnívá z celé produkce. Je v něm obsažen celý život, možná až 3 generace. Má úžasnou sílu. To, že ho oficiální kritika totálně přehlédla, nebo to alespoň předstírá, má vypovídající hodnotu.

UNI magazín 6/2023

Petr Randula: Křižovatky hudebně-vizuálních technologií

V UNI magazínu 6/2023 Jaroslav Riedel se mnou rozpráví o cestě k mým současným hudebním aktivitám.

Přesně před čtyřiceti lety se ke mně dostala kazeta s nahrávkou skupiny Třírychlostní Pepíček. Bylo mi devatenáct a se zájmem jsem poslouchal různé hudební výstřednosti, ale tohle mě fakt šokovalo. Co je to za lidi? Jako by byli odněkud z Marsu. Pak jsem se s údivem dozvěděl, že ten šílenec, co tam hraje klávesy, je Petr Randula z Valašského Meziříčí a bydlí ve stejné ulici jako já.

UNI magazín 6/2023 (16,8 MB)

https://www.magazinuni.cz/…technologii/

Novinky.cz

Sbor hudby chytře rozvíjí odkaz Třírychlostního Pepíčka

Alex Švamberk

Sbor hudby byl spolu se Slepým střevem a Ještě jsme se nedohodli jednou z kapel, kde v 80. letech působil hráč na klávesy legendárního anonymního Třírychlostního Pepíčka Petr Karkul Randula, jenž se později věnoval elektronické hudbě. Skupinu, která existovala jen rok, obnovil v roce 2014 s jejím houslistou Václavem Vaškem Košťálem. O pět let později se k ní připojil další matador havířovské nezávislé scény, baskytarista Jiří Bobeš Prokš, který hrával také s Radegastem a Masomlejnem.

Recenze Alexe Švamberka na portále Novinky.cz

Ohlasy od Benjamin T. Amundssena

Album Na stolku v herně je naprosto fantastické. Zní to dobře, kompletní stopáž je velmi naléhavá, každý post je důstojný poselství, které cítím po celou dobu. Nástroje dokonale spolupracují ve prospěch celkového výrazu a dílo je tak velkolepé, jak jen může být v popisu a prožitku dnešní doby. Připomíná mi nejlepší díla RIO (Rock in oposition) celoevropského formátu 70'/80' let. Největší překvapení je ve zpěvu a textech, tedy pouze pro mne, dobře informovaní už věděli své. Zaujaly mne basové linky, zní Floydovsky. Housle mi šimrají, miluji dialog kláves a strunných legát, sám jsem vždycky toužil mít elektrické housle už v dětství. Toto jako celek je zdaleka nejvýraznější česko~moravské album posledních let. Úplně jsem vzdychal. Po celou dobu vaší symfonie. Bravo a gratuluji celému kolektivu Sboru hudby.

Ben Tais Amundssen vydával on-line hudební časopis Batcho PinJi, v roce 2020 zveřejnil v květnovém čísle článek o kapele Sbor hudby. Velmi obsáhlé číslo o hudebnících, výtvarnících … mnoha žánrů z celého světa. Článek o Marianu Vargovi, klávesovém mágovi, s námi sousedí, což je milé překvapení. Celý článek si můžete přečíst v PDF souboru: Batcho PinJi 05/2020 (11 MB)

Nový Populár 1/2023

Recenze CD Na stolku v herně

Ľuboš Dzúrik

Koncom roku 2022 vydáva ValMezácká kapela Sbor hudby album pod názvom NA STOLKU V HERNE…se vystřídají naše osudy. Niekedy v roku 1983 sa mi dostala do rúk kazeta s nahrávkou Valnej hromady z Valmezu, kde vystúpili hudobné skupiny Třírychlostní Pepíček, Ješte jsme se nedohodli, Nucleus a Odvážní bobříci. Boli to kapely z Brna a Valmezu. Na troskách kapely Třírychlostní Pepíček, čo boli vlastne vysokoškoláci z Brna, vznikla kapela Sbor hudby. Dvaja pôvodní členovia boli so skupiny Třírychlostní Pepíček. Hlavným motorom kapely je Petr Randula. Členovia kapely Sbor hudby: Petr „Karkul“ Randula: klávesové nástroje, bass, syntetizátor, bicie, cello sample, spev, koncepcia Václav „Váša“ Košťál: husle, spev Jiří „Bobeš“ Prokš: basgitara, akustická gitara, spev Luboš Malinovský: programovanie bicích Prví traja hudobníci pôsobili vo viacerých alter-under kapelách a hudobných smeroch … Třírychlostní Pepíček, Ještě jsme se nedohodli, Hudební divadlo, Minimální orchestr, Betula Pendula, Radegast, Masomlejn, Rytmická mládež, Slepé střevo/Rytmus 84, Emerson Fittipaldi, Abychom se nenudili … computer art, scénická hudba …

Celý recenzi si můžete přečíst v PDF souboru: Nový POPULÁR 1/2023 (5,4 MB)

UNI magazín 3/2023

Recenze CD Na stolku v herně

Jaroslav Riedel

V první polovině osmdesátých let patřil Petr Randula k nejzajímavějším postavám českého alternativního rocku. Hrál v brněnských kapelách Třírychlostní Pepíček a Ještě jsme se nedohodli, silně ovlivnil několik novolvnných kapel. Roku 1990 se však přestal hudbě aktivně věnovat. Houslista Václav Košťál hrál roku 1983 ve valašskomeziříčské skupině Sbor hudby, pak prošel řadou dalších místních seskupení (třeba Betula pendula), hostoval na jedné desce Mňágy a podobně. Když Randula v roce 2015 zase začal hrát na syntezátor, dohodli se s Košťálem, že po 32 letech Sbor hudby obnoví. Po pár letech přibrali baskytaristu Jiřího Prokše, někdejšího Randulova spoluhráče z Třírychlostního Pepíčka (mezitím hrál v kapelách Masomlejn a Radegast). Nová etapa Sboru hudby je překvapivě plodná: první album zachycuje jen asi čtvrtinu současného koncertního repertoáru.

Sbor hudby bez zábran mísí žánry, hraje kusy staré i nové, písničky i komplikovaně strukturované skladby. Album Na stolku v herně přináší posluchačsky vstřícnější, v podstatě rockovou tvorbu; experimentální kompozice si skupina ponechala v zásobě na příště. Provokativní píseň Lepší ruka zdravá vyšla roku 1985 na desce v Itálii, teď ji konečně natočili i studiově, s hostujícími přáteli Mikolášem Chadimou a Petrem Fialou. Nová verze je méně drásavá, výrazně přearanžovaná, ale rozhodně zdařilá, stejně jako další zapomenutá perla z dob Třírychlostního Pepíčka, Červený stan.

Celý recenzi si můžete přečíst v PDF souboru: UNI magazín 3/2023 (8,6 MB)

Uši a vítr 3/2023

Rozhovor s Petrem Randulou

Honza Bartoň

Petře, jsi vůdčí postavou seskupení s názvem Sbor hudby. Vím, že jste vznikli již v roce 1983, takže letos je to 40 let od založení. Ty jsi byl myslím původně bubeníkem, později jsi přesedlal za klávesy. Jak bys popsal začátky kapely?

Honzo, tady hned musím opravit moje nástrojové preference. Můj hlavní nástroj jsou klávesy. Prošel jsem bigbítem ve ValMezu, kde jsem byl kapelník kapely Crocus (dnes Canon), a byla to klasika, hard-rock na zábavách, taky vlastní věci. Mohli jsme si dokonce udělat vlastní koncert v Liďáku v rámci možností které tehdejší JKZ ValMezu umožňovalo. Ve ValMezu byly v 70 letech možnosti které jinde nebyly, v zámku byly zkušebny, v M-klubu hrálo všechno co bylo v bigbítu a folku k poslouchání. To je základ toho, co pak Valmez zplodil. Bigbít jsem hrál v období 1977–78 a pak jsem ještě jeden rok v Přerově, taky bigbítové kapele. Současně jsem ale poslouchal art rock, rock v opozici a samozřejmě under kapely. Což ostatní spoluhráči nebyli takto orientováni. A to nemluvím o konkrétní nebo elektro-akustické a elektronické hudbě. Takže jsem se vydal hledat vlastí cestu, a vytvářet vlastní věci. Většinou jsem zhudebňoval básně a tíhnul jsem k beat generation. Takže jsem od varhan z NDR přezbrojil na klaviset české výroby (stejný používali PPU) a analogový synťák Yamaha CS-5. Takže jsem mohl začít vytvářet elektro-akustické plochy a improvizační akce. Od roku 1978 jsem studoval v Brně vysokou školu. Byl jsem tam právě v pravou chvíli, vznikly tam v roce 1982 Valné hromady a mohl jsem spoluorganizovat s Honzou Křížem koncerty alternativních a jiných kapel na vysokoškolských kolejích. V roce 1982 jsem se seznámil se spolužákem Jirkou „Bobšem“ Prokšem, který byl z Havířova, a na závěrečném cvičení vojenské katedry jsme spolu hráli poprvé pro spolužáky, což byla výborná únikovka. No a následně jsme už hráli jako Třírychlostní Pepíček na Letorocích v Havířově, už včetně kytaristy Jirky „Hrob“ Dvořáka, repertoár, který byl kombinací elektroniky, punku, s texty, které byly útokem na všechno, co většinová společnost nechtěla slyšet. Hned pak následovala řada vystoupení na Valných hromadách v Brně a Praze. No a v únoru 1983 v rámci under jam-session v zahradním domku u Fialů (bratři Fialové ještě nebyli hudebně aktivní) jsem narazil na tři hochy, kteří přerušili jam-session svou zkouškou. Hráli v duchu under několik písní, složení basa, ságo, housle. Vloudil jsem se jim do zkoušky přes bicí, u kterých jsem seděl ještě z jam-session, a trochu jim začal kecat do skladeb. No a za 14 dní jsme už hráli v Praze v rámci Valné hromady tři koncerty. Takže běhen půl roku jsme vytvořili několik dalších skladeb, odehráli Valnou hromadu v Brně a několik under akcí. Já ale pak musel na rok na vojnu, a následně odešel pracovat do Ústí nad Labem. Houslista Vašek Košťál hrál v řadě dalších kapel (Minimální orchestr, Betula pendula, …). Já se po vojně věnoval nahrávání kazety Slepého střeva a dalších kapel, což byl začátek Rytmické mládeže. Současně jsem v letech 1985–86 hrál s Ještě jsme se nedohodli a začal se věnovat comtuter art. To objasním a přiblížím později.

Celý rozhovor si můžete přečíst v PDF souboru: Uši a vítr 3/2023 (3,9 MB)